5. ledna 2015 v 18:27 | deny...
|
Hi. Další díl k 30, možná, že to přece jen někdy dodělám. Už jsem skoro v půlce (potlesk pls.). Doufám, že jste přežili nástup do školy. Jinak jsem se rozhodal dát takový úkol/cíl do roku 2016, že přečtu 50 knih. Už mám skoro 3 za sebou, takže to vypadá nadějně. Budu tam počítat pouze knížky, které jsem začala číst po 1.1.2015. A vlastně už jsem přečetla knížku Zůstaň se mnou, a Hledání Aljašky už mám také skoro za sebou. A ještě jsem se rozhodla přečíst všechny díly Harryho Pottera, tak toho už mám Kámen mudrců zasebou.
Asi bych se od těch knížek měla trochu odprostit, abych taky něco žila realitou a ne jenom blogem a knížkama. A teď už k článku. Jinak asi skončím se streetdancem, ve skupině to je o ničem, lidi tam jsou hrozný, a celkově mě to tam nebaví...
Možná, že to ještě nevíte, ale jsem hrozný milovník koček. Už od malička jsem na kočky zvyklá, tak také není divu, že doma máme rovnou dvě.
Když jsem ještě nebyla na světě, prý jsme měli králíky a morčata, když jsem přišla já, tak už jsme měli pouze králíky. Já si pamatuji pouze na jednoho. Měli jsme ho, když mně bylo asi pět let. Jmenoval se Šmoulik, a byl krásně bílý. Ale byl už starý. Shodou okolní se v tu dobu narodila tetě koťata, bylo jich pět. A ona nám jedno nabídla, tak jsme přišli k Nelince. Je to krátkosrstý mourek, má nažloutlé oči a je v červnu jí bude 10 let. Nelinka je taková naše babička. Má ráda svůj klid, ale má i hrací chvilky, kdy si hraje se šňůrkou nebo s míčkem. Je čistotná a inteligentní, když chce přijít domů, zazvoní na zvonek tím, že drkne packou do okna, které spustí zvonek.
Nelinka, fotila mamka.
V říjnu 2013 jsme našli před barákem, schovávat se v motorech aut malé černé kotě. Vůbec se nedalo chytit, a tak ani mamka když mi slíbila, že pokud ho chytím a donesu domů, necháme si ho, nevěřila, že se mi to opravdu podaří. Takhle jsme došli k Wendy. Wendy je taková strakatá kočka. Převládá u ní černá barva, ale pod krkem a na břiše je bílá, po stranách jsou rezavé fleky. Pro většinu lidí je ošklivá (mě se, ale líbí). Asi zažila něco špatného, protože i přesto, že už jí máme přes rok, se hodně bojí. Když jsme jí našli, tak ven vylezla až po půl roce. Jinak to je velmi hravá kočka, která ráda provokuje naší Nelinku.
Wendy, těch očí si nevšímejte, když jsem to fotila, tak je zrovna otočila na mě.
Vím, že je článek takový slabší, ale co víc psát o kočkách? A jaké máte mazlíčky vy?
Deny.
Krásné čičiny :)