Proč to tak je? Čím dál, tím víc lidí říkají, že nejsou šťastní. Asi kdybych se pár lidí zeptala, jestli jsou šťastní, odpověděli by mi: "Ne". Ale proč? Myslím, že každý si krásný život představuje jako takovou pohádku. Být šťastný neznamená, mít miliony, několik bohatých přátel, velký dům, psa, kočku, velké auto, horskou chatu, anebo, pronajatý ostrov. Šťastný člověk může být úplně každý. Ať už chudý žebrák z ulice, bohatá dcera světoznámého obchodníka, nebo laciná prostitutka čekající u dálnice. Stačí se vlastně jen zamyslet, ne vždy můžete mít to, co chcete. Ale i tak s tím přesto můžete něco udělat. Stačí vzít život do vlastních rukou. Každý je jedinečný, lidé se nerodí přes kopírák. Tak toho využijte! Vezměte život do vlastních rukou!! Začněte žít! Zvedněte svůj líný zadek, jděte do přírody. Víte, lehko se to řekne, lehko se to napíše, ale těžko se to udělá!

Lidé, podle mě, si představují život jako pohádku, jako jedno velké splněné přání o dokonalém životě. Jak řekl John Green "Svět není továrna na splněná přání". Za vinu to mají většinou filmy a knížky, které jsou tak moc zkreslené, že pak není divu, že mnoho lidí jsou ze svého života zklamaní. Ale pokud jsou, tak tvrdím, že je to pouze jejich chyba! Kdo chce mít ten "dokonalý svět, dokonalý život", tak si ho klidně může udělat. Podle mě to je jenom na nás, jak se k životu postavíme, zda si nastavíme nějaké cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout, a tvrdě si za nimi půjdeme, nebo se postavíme do fronty lidí, čekající na zázrak.
Takže pokud jste právě vy, ti, kteří čekají na zázrak, tak s tím hodlejte něco udělat, protože řada je nekonečná. A váš život se krátí! Zvedněte zadky, procvičte ruce a jděte se s tím životem pořádně vypořádat.




Moc hezky napsané!! :) Musím přiznat, že dříve jsem byla nešťastná, nevděčná a nevážila jsem si toho, co jsem měla. Ale změnila jsem se! Teď jsem šťastná, spokojená a mám všechno, co jsem si kdy přála!! :)