Ahojky! Tak a máme tu začátek prázdnin. Musím říct, že to tedy uteklo hoodně rychle. Nedávno jsme slavili nový rok, poté jsme slavili založení blogy a najednou prázdniny? To je hrozné jak ten čas letí. Ani se nerozkoukáme a bude tu zase 1.září a my půjdeme do školy, někdo na střední, někdo na vysokou, a někdo pořád na základku jako já, která půjdu do osmičky. Chápete, už budeme druhý nejstarší na druhém stupni, a pak se najednou s námi budou loučit, oplakávat nás a my půjdeme na střední. No, pamatuju si, jak když sem byla malá, hrozně jsem chtěla chodit do školy, pak už být na druhým stupni, a teď? Teď se chci vrátit zpátky do dětských let a prožít to všechno znovu. Já vím, že jsem ještě malá, na takový řeči, že třeba od našich rodičů a prarodičů by to sedlo lépe.
Samozřejmě, že se tu, ale nebudu zabývat budoucností. Dneska byl velký den. Rozdávalo se vysvědčení. Žáci přicházeli s kytkou či jiným dárkem do školy, svátečně oblečení. Ženy v šatech a sukních chlapci v kvádrech a sakách. Přistoupili do třídy a čekali až jim učitelka začne vykladát, jak si ten rok s váma užila, a že se sváma opět setká (tedy pokud nejdete na jinou školu), přeje vám hodně štěstí, také aby se vám nic nestalo, a pak nastane doba. Kdy řekne "utište se, jdeme na ty vaše vysvědčení" žaci zmlknou a vyčkavájí, volají se jména, předávají se vysledné listiny, a pak je to tady. Zazní moje jméno! Zvednu se ze židle, zkontorluji šaty a jdu směrem k učitelce, podáme si ruce a předáme dárky a pro mě vyvědčení. A je to tam! Mám samé jedničky! Juhůů... a to jsem měla namále.










